Mapa větrných oblastí

V současné době stále platí pro zatížení větrem ustanovení v ČSN 73 0035, dále ČSN P ENV 1991-2-4 a ČSN EN 1991-1-4, která byla zavedena do soustavy českých norem v červenci 2005 převzetím anglické verze Eurokódu. Platnost prvních dvou výše uvedených norem pro zatížení větrem musí být zrušena nejpozději do března 2010. Bylo navrženo zrušení odpovídajících částí ČSN 73 0035 pro jejich neslučitelnost s ČSN EN 1991-1-4. V ČSN P ENV 1991-2-4 bude nahrazena původní mapa novou mapou větrných oblastí. Anglická verze ČSN EN 1991-1-4 bude v nejbližší době zrušena a nahrazena českým překladem, který je doplněn novou mapou větrných oblastí. ČSN EN 1991-1-4 je určena ke stanovení charakteristických hodnot zatížení pozemních konstrukcí, jejich prvků a příslušenství větrem. Platí pro pozemní a inženýrské stavby s výškou do 200 m a mosty s rozpětím menším než 200 m za předpokladu, že splňují kritéria pro dynamickou odezvu. Tato norma neplatí pro příhradové věže s nerovnoběžnými stěnami, kotvené stožáry a komíny, kroutivé kmitání (např. vysokých budov s centrálním jádrem), kmitání hlavní nosné konstrukce mostu od turbulence větru v příčném směru, zavěšené mosty a kmitání, při kterém se musí uvažovat více tvarů kmitání (ne pouze základní tvar). Nezahrnuje také vliv lokálních teplotních účinků na charakteristické hodnoty rychlosti větru, tj. silnou arktickou inverzi, nálevkový efekt nebo tornáda.

Pro zpracování mapy větrných oblastí ČR byla použita data ze 46 meteorologických synoptických a vybraných klimatologických stanic ČHMÚ s dlouhou pozorovací dobou a vhodným umístěním pro měření větru. Do zpracování byly rovněž zahrnuty kratší řady sousedních stanic v Německu – Grosser Arber (Šumava), Fichtelberg a Zinnwald (Krušné hory). Vzhledem k masivnímu nástupu automatických systémů měření a zásadním změnám v přístrojovém vybavení obou typů stanic po roce 2000 bylo vybráno období 1961–2000.

Mapa desetiminutových středních rychlostí s roční pravděpodobností překročení p = 0,02 (střední doba návratu 1x za 50 let) byla sestavena na základě analýzy maximálních ročních rychlostí v období 1961–2000. Odhady rychlostí, stanovené z Gumbelova rozdělení, byly dále korigovány podle podílů odhadů rychlosti z termínových a hodinových dat vybraných meteorologických stanic. Rozdílné drsnosti terénu v místě stanic byly eliminovány dalším korekčním faktorem, převádějícím odhady rychlosti do terénu kategorie II, tedy pro z0 = 0,05. Korigované rychlosti, přiřazené k poloze stanic, souřadnice XY, nadmořská výška a název stanice byly v databázové tabulce importovány do prostředí ARC View 3.1. Současně byly dopočteny odhady rychlostí podle regresní přímky pro fiktivní body v místech řídké staniční sítě. Orografickou interpolací za použití digitálního výškopisu a aplikací výpočetní metody IDW se v kroku 200 m vytvořila výsledná mapa v rastrovém formátu viz – [2], [4].

Na obr. 1 je ukázka jedné z pracovních verzí mapy. Větrné oblasti jsou na mapě rozlišeny barevně. Vzhledem ke značnému rozpětí výchozích základních rychlostí, i s ohledem na již vytvořené mapy sousedních zemí, byla zvolena stupnice s hranicemi do 22,5 m/s (bílá), do 25,0 m/s (oranžová – největší plocha), do 27,5 m/s (okrová), do 30 m/s (růžová). V oblastech s výchozí základní rychlostí nad 30 m/s (červená) se doporučuje pro zpřesnění odhadu vždy kontaktovat odpovědné pracovníky Českého hydrometeorologického ústavu (dále jen ČHMÚ). Výchozí základní rychlosti ve všech větrných oblastech by měly být konzultovány s pracovníky ČHMÚ také v případech, kdy lokální konfigurace terénu může způsobovat jejich zvýšení (např. v úzkých údolích, na vrcholech kopců).

Mapu vytvořili pracovníci ČHMÚ, pobočka Plzeň, pod vedením RNDr. J. Hostýnka ve spolupráci s KÚ ČVUT – viz také [1] a [2]. Část nákladů na zpracování konečné verze mapy uhradil ČNI. Podle nabídky ČHMÚ měla být mapa dostupná na jejích internetových stránkách. Před vydáním české verze normy bohužel nebylo zveřejnění povoleno s odvoláním na autorská práva ČNI.